Jdi na obsah Jdi na menu
 


Očekávání

17. 5. 2017

Jsou jenom dva směry: Láska a strach. V lásce je vše, ale i ve strachu. Máme v sobě programy, vzorce negace, které jsou ukotveny v naší DNA, v naší první čakře, která nás uzemňuje a která je spojená se vším hmotným.

Pro mnohé z vás je stále daleko snadnější přijmout negaci, protože víte, co od ní můžete čekat. Co můžete čekat od lásky, nevíte, protože jste zapomněli. Už dopředu očekáváte to zlé. 

My stále očekáváme. Jeden od druhého, i od sebe. Stále očekáváme. I když dáváte lásku, tak stále očekáváte od toho druhého, že vám ji vrátí, ale tím ho spoutáváte. Tento program v první čakře je hodně silný. Jsou to stále formy strachu z životů, které jsme prožili v očekávání. 

Stále spoutáváme sami sebe, místo abychom žili. Stále přežíváme. Je to o programech a o vzorcích, které jsou v nás, které jsme si vytvořili a které nedokážeme odstranit, protože je stále spolutvoříme. Ztotožňujeme se s energiemi druhých. Prožíváme buď minulost, nebo budoucnost. Nežijeme teď a tady. 

Když vstupujeme do minulých životů a čistíme tyto kotvy, není to o tom se s těmito energiemi ztotožnit. Tím si je pouze natáhneme zpátky. Je potřeba tu situaci pustit a dát jí volnost. Očistíme, a nevracíme se k těmto myšlenkám, kdy vám někdo ublížil. Něco se stalo včera a vy na to stále myslíte i dnes. Tím stále tuto myšlenku vyživujete. Tuto situaci přibližujete a stále ji udržujete aktivní. 

Zde je moc důležité, abychom to propustili. Abychom propustili i programy, které tam máme nastavené z minulých životů, které vás stále vrací zpět, abyste to prožívali. Tu danou situaci je třeba odstranit. Není to o tom, ji vyživovat znovu a znovu, prožívat jí emočně. Je třeba propustit tady a teď, v tento daný okamžik.

Je to jako slupky z cibule. Tyto slupky jsou nánosy, které máme v sobě a které jsme načerpali za všechny životy. Teď a tady je důležité žít v tomto okamžiku a všímat si, co k nám chodí. Co nám to ukazuje. Na situace, které se nám stále vrací. Odpusťte, propusťte a nevracejte se zpět k těm situacím. 

Je to i o vibracích slova. Svým způsobem zde není co čistit, ale ty nánosy v nás jsou. Když si uvědomíme, že ta vibrace v nás je a rozhodneme se tou nejsilnější energii bezpodmínečně lásky, že už jí tam nechceme, tak se ta vibrace v nás krásně rozpustí a můžeme jí odevzdat. Je to o vibracích, o síle v srdci, o síle lásky a probuzení a o vibraci, jakou dokážete ze svého srdce dát. 

Je to o síle víry a úcty v sebe sama. O tom, že si máme stát sami za sebou, že si máme stát za svým slovem, za svým činem. Tím nabíráme síly. Tím žijeme tady a teď. Tak prožíváme tento okamžik.

Ale když čistíme a děláme to pro očekávání, co z toho budeme mít, tak jsme opět zase v budoucnu a nevidíme, co nám to čištění teď a tady přineslo. Jsme stále v té fázi: „Já musím něco udělat.“

Zkuste si sednout a pustit si jenom hudbu a teď a tady jenom navnímat sami sebe a otevřít si cestu k sobě.