Jdi na obsah Jdi na menu
 


Odpuštění a odvedení dušiček

15. 9. 2015

kostel_petr.jpg

Tento příběh začal v 15. století, a nás k němu přivedl mladý muž David, který nás vyhledal v naději, že pomůžeme. Z jeho telefonátu jsme zjistily, že v prostorech jednoho domu, který stojí v Liberci, se  z nevysvětlitelných důvodů, pohybují věci, otvírají se dveře a jsou slyšet divné zvuky.
V těchto prostorech David spolu se společníky začal podnikat a samozřejmě je to všechny znepokojovalo. Daly jsme si schůzku poblíž domu, a už cestou k němu bylo slyšet volání: „domů, domů“.

Ještě, než jsme přijely, nás andělé vybídli, abychom se připravily na toto setkání, udělaly si ochranu a načerpaly sílu. David odemknul dům a my vstoupili. Přišel i další mladík, který
v těchto prostorech měl v zadní části dílnu, a právě u něho se stále otevíraly vrata, i když si je jistý, že je zamykal. Jenom nás pozdravil a vrátil se ke své práci. 

Celý dům byl upravený na kanceláře. Vstoupily jsme hned do první kanceláře, která byla po naší levici. Uviděly jsme kancelářský stůl, židle,  sedačku, stolek, křesla … a dvě dušičky. Vedle Davida si stoupla malá asi desetiletá dívenka a objala ho kolem pasu. Druhou rukou na nás mávala. Vyzvaly jsme jí, aby se představila a řekla nám, co potřebuje.

 „Jmenuji se Julie a přišla jsem s tatínkem Arnoštem.“ 

„Jste tu dlouho Julie?“

„Tady v těchto prostorech ne. Přišli jsme s Davidem. Chceme již domů, ale nejdříve je třeba vyřešit naše záležitosti.“

Po malé chvilce jsme zjistily celý příběh dívenky Julie,  jejího tatínka… a Davida. Vše se odehrálo v 16. století, kdy David velmi krutým způsobem tuto dívenku zabil a následovně jeho, zabil tatínek Julie. Bylo třeba udělat odpuštění a to jak ze strany Davida, tak ze strany tatínka Julie, který se chtěl Davidovi omluvit. Naštěstí byl David tomuto otevřený a ochotně spolupracoval. Vše jsme udělaly hned na místě, nebylo proč otálet. Dušičky již velmi toužily po odchodu a také velmi děkovaly, že jsme jim tuto záležitost pomohly zprostředkovat. 

Tím to ale neskončilo… David zatím odešel z budovy ven a my vystoupily do prvního patra. Ovanul nás chlad a velmi silná energie. Zasáhla nás slova: „krutost… bolest, křivda.“ Kačenka se opřela o zeď a již se jí začal promítat celý příběh. 

Celé prostory se proměnily v kostelní zdi… Sklepení, ve kterých byli uvězněni nazí lidé, jak dospělí, tak děti. Velice naříkali.
Na jakémsi křesle, byl přivázaný starý muž, kterého mučili a polévali kyselinou. Tento muž promluvil ve jménu všech těch desítek duší, které tu byly uvězněny po staletí a jejich ostatky zůstaly pod tímto domem, kde kdysi stál kostel. 

„Nikdo z nás nechápe tu krutost a bolest. Proč jsme byli takto potrestáni, za co? Vždyť jsme nebyli jiní než druzí, jsme všichni stejní, protkáni světlem…. Jak nás mohli posvěcení muži takto mučit. V jejich krvi proudí jenom zlo. Chceme vysvětlení, odpuštění. Celý den na kostel svítilo světlo, nechali nás nahé, zubožené v klecích. Dovnitř neproniklo žádné světlo jenom temno, jako v jejich duších… Chceme pochopení…“

Kačenka viděla knihy a přišlo k ní vysvětlení. Byli to učitelé, kteří kázali jiná slova než církev. Uvěznili je i s rodinami.

Slova vysvětlení proudila od tohoto muže… “my jsme se povznesli, povstali, vstoupili mezi prostý lid a kázali lásku a světlo a přišlo jen mučení, trýzeň a zlo.

Prosím, pomozte nám domů. Je tu kletba, která nás tu drží… slova, která musí být prolomena.“

Slova kletby k nám dolehla jako úder: 

“Již nikdy nedosáhnete božího klidu!“

„ Není možné, aby nás Bůh nemiloval a nevzal k sobě. Chtěli jsme jen chudým lidem ukázat jak žít v lásce. Zlomte ten kříž zla, který tady stojí… vyvstal od bytostí zla a krutosti. ZLOMTE HO!!“

Dál již nebylo co říci, byly jsme jako opařené a pociťovaly tu bolest a beznaděj těchto dušiček. Chtělo se nám brečet…

Chtějí, ale aby se jim tito muži omluvili… jak to asi máme udělat? V tom přišlo od andělů, že jedním z těchto mužů je druhý mladík, který se s námi přišel pozdravit. No to je náááhodička.

Pozvaly jsme si ho k nám, byl trochu v rozpacích a moc nechápal, co po něm chceme. Tyto momenty fakt nemáme moc rády…. Vysvětlovat někomu, že kdysi byl krutý a někoho týral a hlavně, že tu byl v 15. století a že tu rozhodně nebyl a není naposledy…Naštěstí i on měl nějaké mimosmyslové zážitky, a tak i uvěřil, že tu možná nějaké duše jsou… tedy rozhodně nepřipouštěl, že by někdy někomu ubližoval, ale neutekl námlaugh… To nám stačilo.
Ve jménu jeho dušičky s jeho svolením jsme se těmto dušičkám hluboce omluvily, zrušily kletbu, zlomily kříž zla, stáhly sloupy světla a vyzvaly dušičky k odchodu. Jedna malá dívenka se ptala na tatínka:

“Je tu můj tatínek?“

Kačenka dojatě řekla: “Ne miláčku, už je ve světle jdi tam za ním“

Potom jsme očistily ještě celé prostory i přilehlá místa
od temných energií a bolesti, které zde byly velmi silně cítit. Bylo to opravdu náročné. Ještě na odchodu, nás andělé upozornily, že by si David měl obrátit stůl jiným směrem, aby seděl v proudu pozitivních energií… před domem jsme se rozloučily s těmito mladíky, kteří měli dost odvahy, aby se postavili událostem, které zasáhli jejich životy, a odjely domů.