Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pepíček

 ____________________________________________        

ang-angels-24397789-1024-768.jpg

Pocítila jsem na ruce pohlazení
a tak jsem se zeptala: „Kdopak to je? Jé, ty mě cítíš?...

To jsem já… Pepíček“.

„To se ví, že tě cítím. Copak tu děláš lumpíku, vždyť jsem tě už odváděla. Pročpak jsi nezůstal ve světle?“

„Když já bych chtěl maminku“

„Ach  broučku, maminka ještě nemůže odejít, ale na tebe
ve světle čeká babička a určitě si už říká: „ Kdepak je ten můj Pepíček, kampak se mi zatoulal, já tu na něho už tak dlouho čekám“

„Ve světle můžeš Pepíčku dávat na maminku pozor a házet na ni světelné kuličky.“

„A můžu se trefit?“

„No jasně a pokaždé, když se trefíš, tak se maminka usměje, protože si na tebe vzpomene.“

„Tak já už jdu“

„A budeš, tam taky“… no a je fuč. Doufáme, že ho babička zabaví.