Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láďa

16. 12. 2014

Jmenuji se Láďa. Zemřel jsem následkem automobilové nehody a zůstaly po mě dvě děti a manželka. Rodina trpí... odpuštění... lítost... rozloučení... smutek.

Je úterý 16.12.2014 večer. 21.30 hod. Napouštím si vanu
po náročném dni, vždy se moc těším na relaxaci a odpočinek.  Odpočívám a v hlavě se mi promítá celý den a hlavně zde přichází různá poselství. Tento den jsem se, ale jenom omyla, bylo už pozdě. Vylézám z vany, osuším se a kouknu do zrcadla, jako vždy. To, co jsem viděla, by pro mnohé byl asi šok, ale mně se to stává poslední dobou často. Na obličeji a krku jsem měla škrábance a fleky jako by mě někdo škrtil a drápal. 

To už jsem věděla, která bije. Zeptala jsem se, jestli ke mně přišel někdo nový z duší zemřelých. V zápětí mi bylo odpovězeno: „ Ano, jmenuji se Láďa".

Zeptala jsem se, jak a kdy zemřel? „ Právě teď, a byla to autonehoda". Řekla jsem mu, že v rozhovoru budeme pokračovat za chvíli a vyšla jsem z koupelny s ručníkem omotaným kolem těla. 

V pokoji seděl můj syn i jeho otec a okamžitě zareagovali.
„Co to máš na sobě? Na zádech máš veliké škrábance".
Šla jsem zpět do koupelny, sundala ručník. No, bylo to dílo. Později mi Láďa řekl, že tohle vše má na těle a ještě víc…
Šla jsem si obléci pyžamo, vlezla do postele a sotva jsem zavřela oči, viděla jsem celou autonehodu.

 Jeli od nějakého města, stromy se míhaly a najednou přišla ohromná rána a byli ve stromě. Auto se převrátilo. Láďa byl jako spolujezdec... záblesk světla... a bylo po všem. Leželi oba mrtví, celý od krve a samý šrám. Bylo to hodně bolestivé, chtělo se mi brečet.

V tom na mě Láďa promluvil: " Nějakou chvilku s tebou zůstanu, nechal jsem tu celou rodinu... je mi moc smutno. Dáváš mi sílu tím, že mě vidíš. Až přijde čas, pomůžeš mi za světlem."

O Láďovi budeme dále informovat J