Jdi na obsah Jdi na menu
 


Démon

  _________________________________________ 

images--8-.jpg

Začalo to snem. Po dva dny se mi zdálo
o mé malé neteři Emičce, které je půl roku a o mé sestře Zuzance. Třetího dne mi volá Zuzanka, že její dcera poslední dny špatně spí, je neklidná a pláče. Nechce být sama v pokojíčku.

Zaměřila jsem se na malou a společně s Ilčou jsme zjistily, že je potřeba udělat Emičce silnou ochranu, protože v blízkosti je démon. Emička je ještě malá a je vnímavá na duše kolem. Věděly jsme o něm již delší dobu, byl přivtělen u Zuzančiny tchýně spolu s duší. Bohužel naší pomoc nevyhledala, i když trpěla bolestmi hlavy a celkovou únavou, kterou tato duše s démonem způsobovali. Emičce jsme dělaly ochranu průběžně. Teď ovšem nastala změna. Tento démon se s námi chtěl setkat.

Ráno kolem druhé hodiny mě vzbudilo volání nějaké ženy „Káťo, Káťo!“

 Nemohla jsem otevřít oči, někdo, nejspíš naši milovaní andělé mi to z nějakého dobrého důvodu nedovolily. Možná, jsem neměla vidět to, co bylo přivtěleno k této duši… Démona. Sotva jsem se zmohla nějak reagovat, když tato duše zlostně povalila sušák, který stál v obýváku. Zaměřila jsem se na duši této ženy a snažila se jí odvést, ale bohužel.
Ve světle ji nechtěli a do meziprostoru to nešlo. Tehdy přišlo od Boha, že je třeba nejdříve odvést démona a potom teprve příjme světlo tuto dušičku. Démon se vzpouzel a nechtěl tuto svou kořist pustit. No mněl to marné 
J .

Povedlo se a s pomocí andělů a archanděla Michaela se démon ocitnul tam, odkud přišel.  Duše této ženy byla konečně volná a mohla jsem jí odvést do světla. Hned druhý den volala Zuzanka, že je Emička jak vyměněná, směje se a vůbec nebrečí. Jak je na tom tchýně nemáme tušení, ale počítáme, že se jí pořádně ulevilo. J